Když Jakub Strnad, generální ředitel Allianz pojišťovny, v rozhovoru pro server iHNed.cz zmínil, že pojišťovna s platností od 1. prosince 2016 ukončí prodej investičního životního pojištění, vyvolal mnoho reakcí, vášnivých diskusí a více či méně kvalifikovaných komentářů o správnosti či nesprávnosti tohoto rozhodnutí.
Hned na úvod se musím přiznat, že já osobně tento krok vítám. Ti, kteří mě znají, vědí, že jsem zavilým odpůrcem produktů, které v sobě mixují dvě či více zcela nekompatibilních složek. Investice a pojištění, mají-li plnit svou funkci na maximum, nikdy nemohou fungovat najednou. Vždy totiž dojde k tomu, že prodejce (v našem případě zpravidla tzv. finanční poradce, protože poctivý pojišťovák se vždy bude snažit dělat správně svou práci, tedy pojišťovat rizika) začne – dříve nebo později – preferovat jednu složku. Ze zkušeností se stovkami prověřovaných smluv bohužel musím konstatovat, že obvykle tu investiční. Přesto všechno se pokusím tento komentář sepsat maximálně objektivně a poskytnout pro svá tvrzení co možná nejvíc argumentů.
Investiční životní pojištění, aneb je možné se současně zajistit a přitom ještě investovat?
Investiční životní pojištění plynule navázalo na produkt zvaný kapitálové životní pojištění, se kterým na tuzemský trh po jeho otevření v devadesátých letech postupně vstoupila celá řada zahraničních pojišťoven. Jenže ouha. Zatímco kapitálové životní pojištění fungovalo díky specifickému postavení pojišťoven na finančním trhu, investiční životní pojištění funguje zcela odlišně. Rozdíl mezi oběma produkty je bohužel natolik zásadní, že zatímco kapitálové životní pojištění (v době, kdy jej pojišťovny hromadně nabízely) mohl beze studu doporučovat klientům i ten nejpoctivější pojišťovák, o investičním životním pojištění to neplatí ani omylem.
Pro pojišťováka, jehož úkolem je identifikovat a zhodnotit rizika vč. stanovení výše potenciální škody, navrhnout jejich nejvhodnější zajištění, vybrat ideální produkt a své doporučení pravidelně aktualizovat, představuje investiční životní pojištění noční můru. Chci-li jako poctivý pojišťovák doporučit klientovi to nejlepší řešení, musím se – stejně jako onen pověstný švec – držet svého kopyta. To znamená, že se musím zaměřit na možná rizika a ta co nejlépe ošetřit. Pokud ovšem budu klientovi místo krytí rizik nabízet investiční pojištění, pak asi jen obtížně mohu garantovat, že dostane to, o co mě žádá.
Základem správného rozhodnutí jsou informace
Investiční životní pojištění je obrovské zlo. A nemůžeme z toho vinit jen pojišťovny. Ty pouze nabízejí to, co trh žádá. Průšvih je a vždy bude primárně na straně klientů. Ti totiž dovolí svým finančním poradcům, aby jim prodávali řešení, která absolutně neodpovídá jejich potřebám. A co je nejsmutnější – jde o řešení, která mají pomáhat v nejkritičtějších situacích pro jednotlivce i jejich rodiny – v případě úrazu, choroby nebo dokonce úmrtí.
Nikdy asi nepochopím člověka, který pořizuje pro sebe nebo svou rodinu životní pojištění včetně všech doplňkových připojištění (trvalé následky úrazu, vážné choroby, denní odškodné atd.) a přitom “specialistovi” dovolí, aby největší důraz kladl na zhodnocení investice realizované prostřednictvím pojistného produktu. Lidi, vždyť to přece nemůže fungovat! Jak je možné, že když si kupujeme novou televizi nebo počítač, jsme schopní si dohledat všechny dostupné informace, porovnat stovky více či méně důležitých parametrů, radit se s přáteli a známými, a tak důležitý a zároveň finančně nákladný produkt, jakým je životní pojištění, si pořídíme bez přemýšlení a ve zcela nevyhovující konfiguraci?
Pojištění chrání, investice vydělává
Za svůj bezmála 25letý život pojišťováka jsem viděl stovky, ba možné i tisíce pojistných smluv. Nemalou část z nich tvořily právě smlouvy o životním pojištění. A musím znovu zopakovat to, co jsem napsal už na začátku tohoto komentáře: Velká část smluv byla nastavena zcela nesmyslně!
Investiční životní pojištění podle všeho svádí k nesmyslným rozhodnutím. Jak tzv. finanční poradci, tak sami pojištění se až příliš často nechávají obloudit vidinou budoucích zisků (možnost vydělat je tak lákavá, že bohužel často zatemní mysl i těm nejbystřejším mozkům), že zcela zapomenou, proč si pojistku pořizují. Jak jinak si vysvětlit fakt, že většina pojistek kryje potenciální rizika, tedy hlavní důvod, proč si pojištění pořizujeme, zcela neadekvátním způsobem? Jak jinak pochopit to, že jsou někteří lidé schopní si uzavřít životní pojistku na sto tisíc korun, ale v té samé smlouvě “investovat” násobně vyšší částku?
Problém produktu, jehož prodej Allianz pojišťovna od 1. prosince 2016 ukončí, spočívá v jeho snadné zneužitelnosti. Tzv. finanční poradci mohou velmi efektivně využít nízké finanční gramotnosti obyvatel České republiky a slibovat něco, co investiční životní pojištění ve skutečnosti ani nabídnout nemůže – velké zhodnocení peněz. Kromě zcela nesmyslného nastavení pojistných částek navíc v podobných případech mohou snadno argumentovat i při předčasném ukončování smluv a jejich převodech k jiným pojišťovnám, které v daném okamžiku “nabízejí lepší zhodnocení”, ale již neřeší ztráty – ty přece dopadají pouze na klienta.
Smutné je, že mnohé pojišťovny své “investiční” produkty – na rozdíl od Allianz pojišťovny – hodlají dále vylepšovat a o jejich zrušení neuvažují. Argumentují přitom zájmem trhu (ano, tzv. finanční poradci budou tento produkt ve velkém nabízet i nadále) a tím že novela zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích zvýší tlak na prodejce. Jenže legislativní změny ve skutečnosti pouze prodlouží dobu, po kterou budou muset klienti zůstat u jedné pojišťovny, aniž by byli prodejci sankcionováni – ze stávajících 24 měsíců na 5 let. Tzv. finanční poradci tak budou mít pouze víc času na vybudování kmene zákazníků, které následně podvedou stejně, jako to dělají teď.
Problematický produkt, který je nutné stále vylepšovat
Přestože většina pojišťoven, které investiční životní pojištění nabízejí, přiznává, že jde o velmi problematický produkt, nezapomínají svůj “problém” stále inovovat a vylepšovat. Ostatně minimálně dva z nejvýznamnějších pojišťovacích ústavů v Česku představily novinky či vylepšení svých produktů v posledních dnech a týdnech – jen necelý měsíc před “velkou změnou”. To je asi zbytečné dále komentovat…
Nedočkáme se nakonec i jiných typů “investičních” pojištění?
A jeden dodatek na závěr: Pořád si tak říkám, jak je možné, že lidé, kterým investiční životní pojištění připadá jako vhodný produkt, nepožadují podobné kombinace u majetkových či odpovědnostních pojištění. Vždyť i v těchto případech by přece nebylo nijak těžké nastavit zajišťovací a spořící či investiční složku pojištění. Jenže v těchto případech si tak nějak uvědomujeme, že podobně nesmyslné kombinace jaksi nedávají mnoho smyslu.
Pojišťovna by se měla věnovat tomu, co umí nejlépe, tedy pojišťování. To, že jednotlivé pojišťovny současně žádají o pomoc při řešení problémů s investičním životním pojištěním a přitom i nadále tento produkt vášnivě brání a stále jej vylepšují, cosi naznačuje o nich samotných. Zřejmě se jim tento produkt stále vyplácí. Možná na rozdíl od Allianz pojišťovny, jejíž ředitel v již zmiňovaném rozhovoru mimo jiné řekl: “V době, kdy je těžké na finančním trhu vůbec vydělat, by bylo nefér klientům slibovat kladný výnos při vědomí nutných nákladů na získání nové smlouvy. Proto nám nabídka investičního životního pojištění v současné době přestala dávat smysl.”
Ano, čtete správně – generální ředitel jedné z největších pojišťoven na českém trhu zcela otevřeně přiznal, že jsou náklady na získání smlouvy tak vysoké, že na ně pojišťovna nedokáže v současné době vydělat. A proč je tomu tak? Prostě proto, že tzv. finanční poradci nepojišťují rizika, ale své provize. A tento problém mohou vyřešit pouze samy pojišťovny, případně Česká asociace pojišťoven a nikoli regulátor (stát, zákonodárce nebo Česká národní banka)
Pokud má životní pojištění fungovat tak, jak má – tzn. zajišťovat rizika smrti, následků úrazu či vážných chorob, musí fungovat dlouhodobě. Už proto, že při přechodu od jedné pojišťovny ke druhé se pojistné pro daného jednotlivce postupně zvyšuje a navíc se mění rizikový faktor, se kterým klient do nových smluv vstupuje, takže je vždy lepší smlouvy upravovat než je rušit a sjednávat nové. Po pár přechodech totiž může za skutečné pojištění najednou klient platit i o desítky procent více. Ale to tzv. finanční poradce nezajímá. A bohužel – ve většině případů – vlastně ani pojišťovny.
