Letní měsíce a prázdniny s sebou tradičně nesou zvýšené riziko úrazů ze sportovních i rekreačních aktivit. V červenci a v srpnu řeší lékaři dvojnásobek až trojnásobek běžného počtu zranění dětí. Nyní jim dominují nové fenomény, kterými jsou trampolíny a parkour, zatímco v minulosti řešili lékaři karamboly spíše z kol nebo in-line bruslí. Zvýšený počet úrazů u dětí a teenegerů eviduje i UNIQA.

Trampolíny

Ty představují jednu z nejoblíbenějších zábav dětí. Záchranáři upozorňují, že jde aktuálně o nejrizikovější volnočasovou aktivitu. Ortoped Jiří Janďourek z rehabilitačního centra v Liberci dokonce tvrdí, že předškolní děti na trampolínu vůbec nepatří. Více než třetinu úrazů tvoří zlomeniny, nicméně vyskytují se i vážná poranění hlavy a páteře či různá podvrtnutí.

Také UNIQA registruje zvýšený počet hlášení úrazů dětí ze skákání na trampolíně. „Některé komplikované zlomeniny si dokonce vyžádají operaci. Úrazy hlavy a páteře jsou zpravidla spojené i s hospitalizací. Řada událostí vznikne v souvislosti s nedostatečně upevněnou sítí na trampolíně,“ bilancuje Eva Trajboldová, manažerka produktů pojištění osob UNIQA. Je-li trampolína v těsné blízkosti zahradní skalky nebo zídky, je samozřejmě nebezpečí vážnějšího úrazu v případě vypadnutí mimo trampolínu větší. Mezi další zásadní rizikové faktory patří situace, kdy na trampolíně zároveň skáče více osob, hlavně jsou-li různého věku a hmotnosti. Velmi zrádné jsou i necertifikované trampolíny, které se jeví při nákupu jako výhodnější, ale nemívají dostatečně zakryté pružiny po obvodu. V otvorech mezi nimi vzniká také mnoho úrazů končetin.

Než děcko začne skákat na trampolíně, je třeba si uvědomit, že prochází při vývoji řadou psychomotorických změn a postupně si osvojuje návyky, které my dospěli často považujeme za samozřejmé. Navíc tato fáze vývoje a poznání probíhá u každého jinak dlouho. Je třeba správně rozvíjet pohybovou inteligenci. Dítě by mělo nejprve zvládnout základní návyky: chůzi, běh, balancování na obrubníku, skákání, skákání na jedné noze, kotouly, převaly, chytání a házení míče atp. Ty pomáhají k přirozenosti pohybu a k všestrannosti. Není dobré se hned zaměřit na konkrétní sport, protože to vede k jednostrannosti a přetěžování. Nejlepší je pro dítě „lítání venku“ se vším, co k tomu v minulosti patřilo, ale dnes se ze života malých dětí vytratilo. Samozřejmě s přiměřeným dohledem. A současně je potřeba vytvořit i bezpečné prostředí, učit děti ostražitosti, správnému posuzování vlastních schopností, a také je vybavit příslušnými ochrannými prostředky.

Je-li dítě už pro skákání na trampolíně zralé, mělo by se tak dít vždy pod dozorem a stanovit si také rozumný časový limit, aby dítě udrželo pozornost. Přílišné namáhání na trampolíně vede i k zánětům kyčelního kloubu a bolesti kolen. Je třeba rovněž hlídat, aby v době skákání nevlezlo jiné dítě pod trampolínu; to může mít bohužel tragické následky.

Parkour (Freerunning)

Parkour je u nás podobným fenoménem posledních let, jako byl skateboard v devadesátých letech. Jeho původ je v armádním tréninku překonávání překážek. Základem je schopnost dostat se z bodu A do bodu B co nejefektivněji za použití vlastního těla, zejména pomocí výskoků, přeskoků, výběhů a lezení. Vznikl ve Francii.

I parkour má svá pravidla, protože s sebou nese nebezpečné situace a zranění z pádů. Řada lidí ho považuje spíše za zábavu, protože se neprovozuje na hřišti nebo v tělocvičně a probíhá neorganizovaně. Také rodičovský dozor bývá omezený. Zpravidla se mu věnují děti ve věku od 10 let. Začátečníci by měli cvičit parkourové dovednosti nejprve pod dohledem cvičitele, na měkčím povrchu, například v tělocvičně na žíněnce nebo venku na trávě, a měli by být vybaveni chrániči a helmou. Ideální je průprava z atletiky a gymnastiky. Teprve pak je čas pustit se do zábavy mezi paneláky.

Nežádoucí je pro nezkušené internet. Na různých videích vypadá vše totiž velmi snadno, protože přesuny provádějí zkušení a zdatní. Může to u mladých vést k přesvědčení, že to vlastně nic není a že podobnou „frajeřinku“ zvládnou také. K parkouru je zapotřebí i vytrénovaných svalů, takže posilování by mělo být součástí přípravy. To se ale nehodí pro menší děti, stejně jako dopady na tvrdý povrch.

Lékaři registrují zvýšený „přísun“ pacientů se zraněními právě z tohoto sportu. Například Fakultní nemocnice Ostrava uvedla, že parkour je sice počtem případů zranění až za trampolínami, nicméně množství postižených se zvyšuje, zejména v segmentu 12 až 18 let. Nejčastějšími případy jsou zlomeniny horních končetin, dolních končetin, klíčních kostí, luxace ramen nebo otřesy mozku. Pády z výšky jsou spojeny i s poraněním vnitřních orgánů. Někteří pacienti se musí podrobit i operaci. Brněnský lékař Ladislav Plánka dodává, že na jaře a v létě jde o každodenní rutinu v ordinaci, přičemž rodiče často ani netuší, že jejich potomek se věnuje parkourovému skákání.

Pojištění

Pokud už ke zranění ze sportu dojde, vyplatí se úrazové pojištění. To může být sjednáno samostatně, nebo jako součást životního pojištění. Stane-li se úraz v cizině, hodí se určitě cestovní pojištění. To pokryje v zahraničí náklady ošetření, léčby, případné hospitalizace i repatriace domů.

Úrazové pojištění by mělo být sjednáno tak, aby hlavně pomohlo v závažnější situaci, kdy je zapotřebí dlouhé léčby a dojde případně na trvalé následky. „Ty mohou bohužel vzniknout i z komplikovaných zlomenin, ale především z úrazů hlavy a páteře. Je-li procento trvalých následků na tělesnou funkci vyšší, UNIQA garantuje násobné plnění až do šestinásobku sjednané pojistné částky. Během hospitalizace vyplácí UNIQA denní dávky za pobyt v nemocnici, a dále také denní odškodné za dobu léčení úrazu. Rodičům se může hodit připojištění ošetřovného, musí-li v důsledku úrazu a jeho léčení zůstat s dítětem v nemocnici nebo doma,“ vypočítává možnosti finančního řešení situace z pojištění Eva Trajboldová.

Zdroj: UNIQA